Ordo Templi Orientis - Veritas Mystica Maxima - O.T.O., Aleister Crowley, Rudolf Steiner, Theodor Reuss, Arturo Reghini, Julius Evola, Oriflamme, Laban de Laban, Henry Oedenkoven, Clara Linke, Fraternitas Saturni, Memfisu a Misraimu

Ordo Templi Orientis
Veritas Mystica Maxima

Peter-R. König[1]

Theodor Reuss



V roce 1913 jistý profesor Emil Schaub z Basileje (německy mluvícího Švýcarska) a John Daniels Reelfs z Ženevy (francouzsky mluvícího Švýcarska) požádali Aleistera Crowleyho o zakládací listiny 33°, 90°, 95° a X° pro »Velkou Británii a Irsko«. Crowley jim od­pověděl v březnu onoho roku: »Budu nucen rozdělit Švýcarsko« vzhledem k různým národním jazykům[2]. Ale Angličan Crowley se neměl k tomu rozdat evropské stupně, a tak předal Schauba a Reelfse Edoardovi Frosini, který měl v Itálii 33°, 90°, 96° a VII°.[3] S Frosinim (dědicem Michele de Majulli[4], 33°, 90°, 96° a VII°) byl spojován G. Di San Fortunato a Arturo Reghini. Posled­ní učinil Crowleyho čestným členem svého řádu »Rito Filosofico Italiano« 20.10.1913. Reghini v roce 1927 přesunul svoji loajalitu na Julia Evolu (1898-1979) se skupinou »UR«.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč Crowley neodkázal Schauba a Reelfse na Reusse jakožto OHO. »The Present Standing of MM« (Současný stav MM) s datem 1914 ukazuje, že Reelfs měl povinnost při­pomenout ostatním členům, kteří nebyli ochotni pla­tit, že pokladna je prázdná: o Schaubovi tu není ani slovo. Crowleyho »Golden Book« (Zlatá kniha), která obsahuje údaje pouze z let 1912 až 1917, vzpomíná Reelfse mezi VI°, avšak rovněž se ani slovem nezmiňu­je o Schaubovi[5].

V roce 1914 publikoval Reuss interní nařízení Britské sekce[6] (které potom využil i Crowley pro svoji Konsti­tuci[7] z roku 1919 v německém časopise Oriflamme[8]) a také »Outline« (Nástin) a »Elements« (Elementy) O.T.O.[9]

V roce 1917, zatímco Crowley rozšiřoval svůj překlad Gnostické mše[10] na Monte Verità, Reuss publikoval re­vidovanou konstituci O.T.O.[11] (revize konstituce[12] z ro­ku 1906). V letech 1917 až 1919 Crowley navrhl svoji vlastní verzi iniciačních rituálů O.T.O., které Reuss ne­bo od něho se odvozující skupiny nikdy nepoužili.

Anarchie ve Švýcarsku.

Český tanečník Rudolf de Laban (1879-1958) otevřel pobočku své (mnichovské) taneční školy v Asconě (v italsky mluvícím Švýcarském kantonu Tessin), na Monte Verità — na Hoře Pravdy. V následujících letech mělo být toto místo dějištěm pozoruhodných událos­tí[13], zde však budou vzpomenuty jen ty, které se pojí s O.T.O. Na jaře roku 1916 spolupracovnice Labana Mary Wiegemann otevřela pobočku této školy v Curychu (německy mluvící část Švýcarska), kde se v dubnu téhož roku ustavily i kontakty s dadaisty. Sophie Táuberová, například, která se měla brzo stát ženou Hanse Arpa, navštěvovala curyšskou školu[14].

Laban de Laban Laban de Laban Laban de Laban

Rakouská učitelka hry na klavír a teosofka Ida Hofmannová a Henri Odenkoven, žijící spolu jako druh a družka, poskytovali finanční krytí této vegetariánské komunitě na Monte Verità. Byla to Ida Hofmannová, která v roce 1916 uvedla Theodora Reusse do této komunity, který bezprostředně nato zde uvedl O.T.O. do činnosti: lóže »Verita Mistica«.

Ida Hofmann Ida Hofmann Ida Hofmann Henry / Heinrich von Oedenkoven Henry von Oedenkofen Ida Hofmann

Hans Rudolf Hilfiker-Dunn (1882-1955) přijal svůj 1° 2.12.1916. Už předtím však vystupoval pod jménem Nothung (meč ve Wagnerově Parsifalu), se sexuálně-magickým významem »Ur-Phallos«[15], který šířil mezi ostatními »neaktivními velkooficiály« v Oriflamme[16] roku 1909. Hilfikerova milenka, Clara Linkeová (1875-1923) přišla do této komunity jako pacient, ale stala se tam výz­namným organizátorem. Zatímco Ida Hofmannová vedla sociální život, Clara Linkeová řídila restaurant. V roce 1918 zde Frau Linkeová založila mateřskou školu.




Laban de Laban – Monte VeritaLaban de Laban – Monte VeritaLaban de Laban – Monte Verita


24. října 1917 byla v Curychu založena lóže »Libertas et Fraternitas«, kterou vedl Reuss a de Laban. Pár dní předtím[17] zaplatili Hilfiker a de Laban Reussovi za své vlastní zakládací listiny O.T.O. Na těchto listinách bylo O.T.O. dáno do jedné úrovně spolu s rituály Memfisu a Misraimu. 3. listopadu 1917 se sešla ustavující skupi­na: de Laban se stává prvním velmistrem. 11. listopadu se Hilfiker stal mistrem lóže. Ženy[18] z de Labanovy ta­neční skupiny, vedené Mary Wiegemannovou, byly v lóži »Verita Mistica« narychlo seznámeny s ceremoniá­ly. Mezi šest mužů a deset žen[19] z curyšské lóže náležel jistý baron Herbert von Bomsdorff-Bergen — byl to prý šéf curyšské opery[20].


Oscar R. Schlag (1907-1990), muž, který se později dostal do kontaktu s lidmi z různých skupin O.T.O., měl své první kontakty s O.T.O. právě přes výše uvedeného barona. Pan Schlag si vzpomíná, že tento baron vysvětloval svoji roušku, kterou měl až po nos. jako znamení Bafometa.

»Bafomet« byl termín používaný osobou, která měla funkci OHO. Byl to zakladatel O.T.O., Carl Kellner, kte­rý první použil tohoto pojmu.

Baron Herbert von Bomsdorff-Bergen




14. listopadu 1917 velmistr de Laban napsal své matce, že uzavřel »Verita Mistica«, vypudil nehodné členy Odenkovena a Hofmannovou a přesunul sídlo do Curychu. Reuss opustil Horu Pravdy před listopadem 1918[21]. Nehledě na to, co následovalo, existuje po­divný, možná padělaný dokument s datem 10. listopa­du 1918, zjevně podepsaný »Peregrinem« (Reussovo jméno v O.T.O.), které autorizovalo Frau Hofmannovou a Frau Linkeovou k tomu, působit »ve všeobecnosti« jako 33°, 97° a X° pro Švýcarsko, totiž jako »Veritas Mystica Maxima«[22]. Theodor Reuss Ida Hofmann Clara Linke Ordo Templi Orientis Veritas Mystica Maxima Ordo Templi Orientis Ascona


Roztržka vypukla v Curychu a ženská část společnos­ti odešla. Ačkoliv Frau Wiegemannová dostala svolení založit si svoji vlastní ženskou lóži, opustila O.T.O. 16. listopadu 1918, aby založila vlastní taneční školu v Drážďanech v roce 1920. De Laban rovněž opustil Curych v listopadu 1918, aby mohl tancovat v Mnichově a ve Štuttgartu (Německo) a Hilfiker se ja­ko velmistr stal jeho dědicem.

Většina členů »Libertas et Fraternitas« se Reusse chtě­la zbavit. 1. února 1919 začali ignorovat dráhu O.T.O. a 26. dubna 1919 lóže oficiálně opustila MM a O.T.O. a pokračovala pouze v rituálu z Cerneau — za nějž měl Reuss stále ještě dostat zaplaceno. Bohatý obchodník Hilfiker vyplatil Reussovi 3000 švýcarských franků, což byla v těch dnech věru slušná suma! Někteří členové však byli stále věrní Reussovi a 10. května 1919 podepsal Reuss Hilfikerovi jmenovací listinu, která se vztahovala k A.A.S.R. [Alte und Angenommene Schottische Ritus] 33° (setkali se?[23]). 24.4.1919 Reuss (33°, 90°, 97°, X°) a Ida Hofmannová (33°, 90°, 95°, IX°) rituálně (!) zasvětili Hilfikera do 30°a VI°. 10.5.1919 byl Hilfiker postaven do úrovně 33°, 95°, VII°.

Hilfiker musel podporovat svoji milenku v Curychu, H. Walderovou a jejich nelegitimní dítě, a tak jí koupil obchod s pleteným zbožím. V roce 1920 Odenkoven a Frau Hofmannová opustili Švýcarsko a odcestovali do Španělska a Brazílie. Frau Hofmannová zemřela v Sao Paolo v roce 1926.

Reuss uděloval stupně O.T.O. členům »Libertas et Fraternitas«, ačkoliv ostatní s tím nesouhlasili. »Když už Papá Reuss v soukromí vyzdvihuje tyto lidi, ať se to tý­ká O.T.O., nikoli našeho rituálu«, lamentuje Pargaetzi (tehdy 30° a VI°) a stěžuje si Hilfikerovi 4. dubna 1920, aniž by si uvědomoval, že Hilfikerovi náleží přinejmen­ším VIII°,[24] 12.5.1920 Joanny Bricaudová (1881-1934) udělila Hilfikerovi 33°, 90°, 95°.

Světová aliance svobodných zednářů.

Se vzpomínkou na esoterický kongres v Paříži v roce 1908 (kde například Arnold Krumm-Heller přijal vysoké stupně zasvěcení v MM), uspořádal Reuss v Curychu v roce 1920 světový kongres svobodného zednářství. Zatímco v roce 1908 Reuss, Encausse (Papus, 1865-1916, 33°, 90°, 96°[25]), Blanchard a Détré (1855-1918, 33°, 97°, X°[26]) dychtivě změnili tituly, úřady a možná i posvěcení[27], tentokrát byl Reuss vyslán patriarchou Église Gnostique Universelle, Joanny Bricaudovou (33°, 90°, 96°), aby Gnostickou mši Aleistera Crowleyho učinil »oficiální bohoslužbou pro všechny držitele 18° podle skotského rituálu«[28].

»V Memfis-Misraimu nemá 18° žádné křesťanské sou­vislosti než mysticko-gnostické... jen VII°, VIII° a IX° zná jeho přesný význam«[29].

Tehdy se rovněž začala distribuovat literatura uveřejňující »Ustavení se neo-křesťanů pod názvem O.T.O.« [Das Aufbauprogramm und die Leitsätze der Gnostischen Neo=Christen O.T.O.][30], která prezentovala utopickou společnost O.T.O. Ve stejné době Reuss rozšiřoval letáčky, v nichž se bránil proti nařčením ze sexuálních skandálu — pravděpo­dobně souvztažnosti k uváděným homosexuálním úto­kům, které se odehrály kolem roku 1915.

Hilfiker a Rolf Merlitschek (30°, VI°) přivítali Reusse 17. července 1920 v chrámu »Libertas et Fraternitas«, kde se pořádal svobodozednářský kongres. X° pro Anglii, Crowley[31], a Charles Stanfield Jones (Achad, 1886-1950), který měl být brzo v Americe X°, nepřijeli, ač byli pozváni[32]. Reuss, gnostický legát Bricaudové [»Légat Gnostique pour la Suisse«], se­trval jen jeden den a nálada kongresu se otočila proti O.T.O., a v protokolu není například o gnostickém ná­boženství ani zmínky. 3. října 1920 rosikruciánské kapi­tuly (18°) z Tessinu se dožadovaly toho, aby »veškeré kontakty s Reussem a jeho takzvanou Gnostickou církví byly přerušeny a považovány za ukončenou věc«.

17. května 1925 se »Libertas et Fraternitas« stala čle­nem švýcarské velkolóže »Alpina«, což fakticky znamena­lo zřeknutí se vysokých stupňů a »Velkého Orientu«. Od té doby jeho historie už nemá s O.T.O. nic společného.

Rozpad.

Alice Sprengelová (1897-1947), svého času spolupra­covnice Rudolfa Steinera, obrátila svoji loajalitu v roce 1915 směrem k Reussovi, když zjistila, že Steiner se v roce 1914 oženil s Mlle Siversovou. Měla právo zaklá­dat lóže O.T.O.[33] a v roce 1921 náležela k »Výkonnému koncilu tří (Nejvyšších koncilů)«[34] »O.T.O., Anational Grand Lodge, Mystic Temple Verita Mystica, Orient Ascona« (ačkoliv de Laban tuto lóži dříve uzavřel). Se Sprengelovou byly spojeny ještě Frau Hardeggerová a Frau Jantzenová (o níž bude řeč ještě dále).

Ve své první vůli z roku 1922 Reuss prohlásil Claru Linkeovou (Hilfikerovu milenku) za svoji dědičku, ta ovšem krátce potom zemřela. Jeho poslední vůle z 27. června 1923 zněla ve prospěch jeho manželky a jeho domovníka bez výhod pro O.T.O., MM nebo Gnostickou církev.

Již 27. listopadu 1921 si Aleister Crowley do svého diá­ře poznamenal: »Prohlásil jsem se za O.H.O. Frater Su­perior Řádu východních templářů« a po Reussově smrti v roce 1923 řekl Heinrichu Tränkerovi, X° Německa, »Chci získat kontrolu nad všemi existujícími řády«[35].

Hilfiker popsal tuto situaci Constantu Chevillonovi (1880-1944, dědic Joanny Bricaudové): Yarkerova (1833-1913) původní jmenovací listina pro Reusse (kte­rá jej zmocňovala zakládat lóže) měla být dle jeho (Reussova) záměru zaslána Hilfikerovi jakožto autorizo­vanému následníkovi. Avšak lady (jeho milenka Clara Linkcova?), která měla doručit tuto listinu, zemřela na cestě, téměř na okamžik stejně jako Reuss. Yarkerova a Reussova listina doposud setrvává v Hilfikerově archí­vu, má datum 24. září 1902, a propůjčuje pouze 33° a nejsou s ní spojeny žádné osobnosti z MM. Nicmé­ně toto datum se vztahuje k Reussovi v jeho jmenova­cích listinách.

H. R. Hilfiker.

Hans Rudolf Hilfiker

Hilfiker napsal gnostickému patriarchovi Chevillonovi: »Nehledě na fakt, že Heinrich Tränker se sám pro­hlásil za OHO... O.T.O. zemřelo spolu s Reussem«[36] a co se týče Aleistera Crowleyho, Hilfiker naznačil, že »se domnívají, že O.T.O. neexistuje«. V roce 1936 Hilfi­ker revokoval autoritu švýcarského MM pod patronací Chevillona, který byl na »Libertas et Fraternitas« nezá­vislý[37]. Chevillon v roce 1939 vysvčril Krumm-Hellera na biskupa a v roce 1944 byl zavražděn gestapem. Hilfi­ker začal být aktivní znovu v roce 1947, když se spojil se Swinburnem Clymerem (1878-1966), který se snažil vytvořit světovou alianci rosikruciánských řádu. Jistý úspěch se dostavil v Rio de Janeiro, kde Clymer spojil svoji organizaci s Krumm-Hellerovou. Hilfiker a Clymer se spolu setkali 7.5.1947 a také 5.6.1948 v Curychu[38].

Marguerite Faas-Brunner-Hardeggerová (1882-1963), v jejíž písemnostech se našlo Wagnerovo libreto s Reussovým ex libris, žila po roce 1919 na Monte Verità. Je rovněž známa jako Sestra Hyazinthe, a po smrti Alice Sprengelové byla rivalem Genje Jantzenové v boji o úřad lóžového mistra švýcarské lóže O.T.O. v Asconě. Moc nad touto lóží byla příčinou předešlých rozepří mezi Frau Hardeggerovou a Frau Sprengelovou. H. Walderová, Hilfíkerova milenka, se společně s Frl. Billwillerovou od Genje Jantzenove distancovaly.

Poblíž Ascony přebývala jistá Frau Appiaová spolu s milenkou a sekretářkou F,ugena Grosche Hanne Wildtovou, která však strávila jistý čas s Frau Hardeggerovou. Eugen Grosche, zakladatel sexuálně-magicky ori­entovaného řádu »Fraternitas Saturni«, trávil svůj exil ve slunném Tessinu a v roce 1937 navštívil místní lóži O.T.O.

V Curychu zůstala podstatná a významná část lidí spojena s dobře známým Felixem Lazerus Pinkusem (1881-1947), kde se pánové Struppler a Thomas Egloff velice zajímali o Abramelinova díla, ten druhý pak údajně ze­mřel v brazilské džungli následkem invokací podle Abramelina[39]. C. G. Jung se možná rovněž zajímal o Abramelina po onu dobu, kdy byl členem skupiny Oscara Schlaga »Hermetische Gesellschaft« Byli tu ještě další lidé spojení s Pinkusem, kteří se hluboce zajímali o záležitosti O.T.O. Například Karl Brodbeck, po dobu druhé světové války strážce »Weltbund der Illuminaten« Leopolda Engela; pan Baumgartner, pan Merlitschek, pan Bader z Ně­mecka a samozřejmě Hilfiker a jeho adlatus pan Reichel.

Oscar Schlag, kterého Hilfiker neměl nijak zvlášť v oblibě, si vzpomíná, že Hilfiker se považoval za proro­ka a vyvolence a souhlasí s mojí hypotézou, že se Hilfi­ker tajně považoval za vůdce O.T.O., ovšem ovlivněn špatnou pověstí Reusse a Crowleyho, držel to v tajnosti.

Je tu další Schlagova domněnka, že Pinkus se dostal do O.T.O. bud prostřednictvím Frau Sprengelové nebo Hilfikera. Byl to Pinkus, který v roce 1945 založil »Psychosophische Gesellschaft«, jež se později stala střešní organizací ke sjednocení řádů pod H. J. Metzgerem.

H. J. Metzger.

Hermann Joseph Metzger (1919-1990), pekař a exkomunista, vyrostl v tessinském kantonu a v roce 1943 byl zasvěcen do O.T.O. Genjou Jantzenovou a Alicí Sprengelovou.

V Curychu Pinkus docházel do Teosofické skupiny, kte­rá v té době neměla žádného zvláštního vůdce. Ačkoliv Pinkus uspořádal několik přednášek, většině členů nevyhovoval, a tak poměrně brzo zorganizoval svoji vlast­ní skupinu. Prostřednictvím Pinkuse Metzger tuto »lóži« dvakrát nebo třikrát navštívil, ovšem vzhledem k tomu, že tam jenom propagoval své horoskopy a obklopovali jej lidé bez »skutečného« zájmu, tak se v této Teoso­fické skupině dohromady s Pinkusem už víckrát ne­objevil. Bylo všeobecně známo, že Pinkus měl v úmyslu učinit Metzgera svým magickým nástupcem, a za tím účelem mu daroval křišťálovou kouli[40].

Felix Lazerus Pinkus

Po smrti Pinkuse v roce 1947 se švýcarská O.T.O. roz­dělila a Metzger se ujal vedení levého křídla, ačkoliv ho většina seniorů neuznávala. Gundula Baderová (dcera dříve zmíněného pana Badera), která asistovala při Metzgerově zasvěcení v roce 1943, si není jista, zdali si Metzger vzal některou z originálních listin[41]. Opravdu je tu důvod věřit, že se tyto dokumenty do Opatství Thelema ve Steinu nikdy nedostaly. Metzger sám psal Karlu Germerovi (dědici Crowleyho O.T.O.): »Frau Jantzenová nevěděla nic o postavení Pínkuse, ani o mém«[42].

V roce 1951 se Metzger pokusil stát řádným svobod­ným zednářem, jenže Hilfiker se proti tomu postavil, protože měl pocit, že Metzgera je třeba považovat za esoterického kariéristu[43]. V roce 1948 dal Gerald Yorke Germerovi radu, aby jakékoliv odnoži Reussova O.T.O. přikládal větší důležitost než Crowleyho linii O.T.O.[44] Rok 1951 byl rokem, v němž Metzgerův O.T.O., pocházející z linie od Reusse, obdržel certifikát od Germerova O.T.O., udržujícího Crowleyho linii, přes­tože Germer akceptoval Metzgera jakožto dědice Reusso­va O.T.O. Ve svých zasvěcovacích rituálech do O.T.O. (v nichž chyběl jakýkoliv odkaz na Crowleyho) používal Metzger pojem »Veritas Mystica Maxima«[45], kte­rý byl později nahrazen názvem »Lóže Thelema«.


Vysvětlivky

[1] Peter-Robert König se narodil v Curychu a tamtéž studoval na universitě psychologii a etnologii.

[2] Ty by mohly být čtyři.

[3] Mysteria (Paříž) 2 (1913): 179.

[4] Mysteria (Paříž) 2 (1913): 83 a Initiation (leden 1911).

[5] Nuit-Isis (Oxford) 1/2 (Oxford 1987): 21.

[6] Crowley ho uveřejnil už v roce 1912. Crowley Cross Index, (Avon, 1976), 26.

[7] »The Equinox« III;1 = »The Blue Equinox« (Detroit, 1919), 195.

[8] Oriflamme (Schmiedeberg) (července 1914): 17.

[9] »Parsifal und das Enthüllte Grals=Geheimnis« (Schmiedeberg, 1914). Integrální verze bude brzo pu­blikována v knize »Kleiner Theodor Reuss Reader« (Mnichov, 1993).

[10] Ecclesiae Gnosticae Catholicae Canon Missae, vytištěno později ve Schmiedebergu v roce 1918.

[11] Schmiedeberg, 1917, 2.

[12] Londýn 1906.

[13] Robert Landmann: »Ascona Monte Verità« (Frankfurt, 1971), Harald Szeemann: »Monte Verità« (Milán, 1978), Martin Green: »The Mountain of Truth« (New England, 1986), a »Antologia di Cronaca del Monte Verità« (Locarno, 1992).

[14] Bolliger et alii: »Dada in Zürich« (Curych, 1985).

[15] Theodor Reuss: »Parsifal und das Enthüllte Grals=Geheimnis« (Schmiedeberg, 1914), 12. Hilfikerův manuskript z 9. září 1919, strana 6. Hilfiker zde mluví o »erckci a koitu« ve svatém smyslu.

[16] Schmiedeberg (prosincc 1909): 1.

[17] 20. října 1917.

[18] Elga Feldtová, Suzanne Perrottetová, Käthe Wulfová a Frau Ledererová.

[19] Vedle Hilfikera, de Laban, Bomsdorff-Bergen a jeho žena; Oscar Bienz, Imre Schreiber, Heinrich Friedländer, pánové Reiser a Turnibuca; Frau Beraly, Colemanová, de Montcabrie a Ruckeschellová.

[20] Ačkoliv už neexistují žádné dokumenty, které by to mohly potvrdit, zakládá se to na dopisu z curyšské opery s datem 22. června 1990.

[21] Důvod, proč Reuss odejel, je rozebírán v knize Howeho a Möllera »Merlin Peregrinus« (Königshausen, 1986), je ovšem třeba zdůraznit to, že oba autoři neměli přístup k informacím, na nichž se zakládá tento článek.

[22] Může Reuss, sám 97°, jmenovat jiný 97°? Podpis na této jmenovací listině se mnohem více podobá podpisu H. J. Metzgera než Reus-sovu. Na této chartě je pro »Švýcarsko« použit latinský název »Helvetia», zatímco Reuss na ostatních chartách, které ve Švýcarsku vy­dal, VŽDY používal výraz »Elvetia«. Srovnáni podpisu se nalézá v »Materialien zum O.T.O. ».

[23] Vyjma stupňů 1-3°, 18°, 30-33°, se všechny svobodozednářské stupně udělují per communicatio.

[24] 53) Hilfikerův archív obsahuje také lajná hesla, stisky a znamení pro IX° a X°.

[25] Initiation (říjen 1908).

[26] I.ze vidět jen na faksimilním dokumentu z roku 1918 v článku »Rosicrucian Fraternities in America« Roč. II (Quakertown: Rosicrucian Foundation, 1935), 317; zatímco »Mysteria« z ledna roku 1913 se mluví jen o 33°, 90°, 95°.

[27] K. R. H. Frick: »Licht und Finsternis« (Graz) II (1978): 478.

[28] Pozvání bylo datováno na leden 1920, strana 2.

[29] Řeč k 33°, bez udání data či místa, strana 2.

[30] Schmiedeberg 1920. http://www.parareligion.ch/dplanet/html/inri.htm.

[31] »Reuss zpochybnil Crowleyho nárok na okultní nadvládu v Americe«. Francis King: »Sexuality, Magic and Perversion« (Londýn: Neville Spearman, 1971), 143.

[32] Crowleyho deník: 6. června: »Do Curychu bych jet nemčl«, viz »The Magical Record of the Beast 666« (Londýn: Duckworth, 1972), 148 (a také 132).

[33] Heinrich Wendt Geraldu Yorkeovi, dopis z 24. listopadu 1957.

[34] Ellic Howe a Helmut Möller: »Merlin Peregrinus« (Königshausen 1986), 241, 244.

[35] V prosinci 1924.

[36] Dopis z 13. června 1936.

[37] Serge Caillet: »Franc-Maçonnerie« (Paříž: Cariscript, 1988), 110.

[38] Swinburne Clymer: »Book of Rosicruciae« III (Quakertown: Rosicrucian Foundation, 1949). xxxi a 224.

[39] Metzgerův Oriflamme (Curych) 96 (1969): 1062.

[40] Rozhovor z 12. srpna 1992 s Frau Alicí Herderovou, narozenou 1902.

[41] Dopis z 23. dubna 1988.

[42] 12. června 1951.

[43] Hilfiker v dopise G. Imhofovi ze 17. července 1951.

[44] 3. července 1948.

[45] »Orient Thuricensium O.T.O.«, 14.



© P. R. König, 1993/2017.
Překlad: Martin Mrskoš, HORUS, Úvoz 54, 602 00 BRNO, 1994.



Translated from a chapter on the O.T.O. Protagonists in "Das O.T.O.-Phänomen" (1994) — German original online. An outline can also be found in the English "O.T.O. Rituals and Sexmagick" (1999). Updated and enlarged in: Der O.T.O.-Phänomen REMIX, 2001

English: Consider the O.T.O. non existent
Versione italiana: Considerare l'O.T.O. inesistente
Traduccion castellano: Consideraban a la O.T.O. como no existente

More about all this in Andreas Huettl and Peter-R. Koenig: Satan - Jünger, Jäger und Justiz


České překlady





 

       Reuss' Memphis Misraim Emblem

one of Reuss' O.T.O. seals





sitemap advanced
Search the O.T.O. Phenomenon Website


To the other Chapters of the English online version of "The O.T.O. Phenomenon" book
O.T.O. Phenomenon   navigation page   |    main page    |    mail
What's New on the O.T.O. Phenomenon site?



Click here to go back to where you came from or use this Java Navigation Bar:

Memphis Misraim Carl Kellner Spermo-Gnostics The Early Years O.T.O. Rituals Ecclesia Gnostica Catholica Fraternitas Rosicruciana Antiqua Fraternitas Saturni Typhonian O.T.O. 'Caliphate' Pictures RealAudio and MP3 David Bowie Self Portrait Books on O.T.O. Deutsche Beiträge Charles Manson Illuminati